Mělnická vinařská oblast

Mělnické vinice leží většinou na vápenitém podkladu vrstev opuky, která je překryta hlinitopísčitými náplavami. Půdy jsou lehčí, záhřevné a poskytují výborné stanovištní podmínky pro pěstování modrých odrůd k výrobě červených vín. To vystihli dobře i dřívější vinaři a orientovali se hlavně na pěstování odrůdy Burgundské modré, která je dovezena z Burgundska a jejíž sazenice zalité v medu, aby nevyschly, daroval císař Karel IV. Mělnickým měšťanům za prokázané služby.

Král a císař Karel IV. vždy podporoval vinařství a během své vlády se jej snažil v českých zemích rozvíjet. Úrodnou půdu na mělnicku shledal velmi podobnou burgundské a tudíž obzvláště příhodnou pro pěstování vinné révy. Do mělnického vinařství zavedl pevný řád. Dal přivézt z Burgundska, Rakouska a Porýní nové odrůdy vinné révy a rozkázal stráně kolem Prahy, Mělníka, Litoměřic a dalších měst osázet vinicemi. Roku 1358 bylo vydáno právo viniční na ochranu a podporu vinic a současně byl ustanoven zvláštní úředník nad vinicemi, tzv. perkmistr hor viničních. Člověk pověřený vykonáváním této funkce se těšil velké vážnosti. Na Mělníce zřejmě působili i francouzští vinaři z Burgundska, neboť se nejstarší Mělnické polohy vinic obehnané opukovými zdmi až nápadně podobají starým vinicím burgundským.

Roku 1558 vyšel historicky první odborný spis o vinaření. Jeho autorem byl staroměstský kantor Jan Nad. Rozvoj pěstování vína v českých zemích narušila teprve třicetiletá válka. Vlivem válečných operací zůstala část vinic ležet ladem, část byla proměněna v pole. Vážnou příčinou úpadku byl odchod četných měšťanských i feudálních rodin do zahraniční. Teprve v roce 1652 mělničtí vinaři obnovili poctivý pořádek, vinařský cech. Řídili se artikuly pražskými z roku 1606. Roku 1733 si cech opatřil svou vlastní korouhev. Na Mělníce převládalo pěstování odrůdy Burgundské modré a jiné odrůdy se vykytovali jen ojediněle. Teprve v 19. století tam začali vinaři s pěstováním Ryzlinku rýnského a k modrým odrůdám přibyly Portugalské modré a Svatovavřinecké, dovezené knížetem Ferdinandem Lobkowiczem z Francie. Jeho vinice na Mělníce a v Dolních Beřkovicích byly nejrozsáhlejším viničním majetkem v Čechách.

Úpadek a znovuzrození vinařství

Zpustošené mělnické panství převzali roku 1646 Černínové z Chuděnic. Avšak vinařství na Mělníku zachránil poddaný rolnický a námezdní lid. V 18.století získalo mělnické víno znovu svou pověst. Ve druhé polovině 18. století však vinařství v Čechách opět rychle ustoupilo. Měšťané opustili vinice. Roku 1753 knížata z Lobkovic měšťanské vinice skoupila a provedla rekultivaci. Mělnický zámek již sloužil jen k hospodářským účelům a Lobkovicové sídlili v novém zámku v Hoříně.

Mělnicko se svými 365 hektary vinic dostalo na první místo v Čechách. Roku 1870 bylo mělnické vinařství postaveno na vědecký základ, o tři roky později tu vznikl vinařský spolek a roku 1881 byla založena vinařská škola. Počátkem 20.století se podařilo napodobit francouzské šampaňské a mělnické víno i sekty začaly sklízet opět mezinárodni úspěchy.

Po roce 1948 bylo lobkovické a liběchovské vinařství začleněno do Státního statku Mělník. Vinice se renovovaly. Nejoblíbeněším známkovým vínem se stala "Ludmila" v typických kalamářích. V Rybářích byly vybudovány moderně vybavené lisovny a kvasírny. V roce 1948 vznikla na Mělníku moderní provozovna Českých vinařských závodů.

Další rozšiřování vinic přispívá k lepšímu využití půdního fondu, protože využívá pozemků, na nichž se nedají pěstovat jiné zemědělské plodiny. V roce 1969 byl obnoven vinařský spolek pod názvem "Cech českých vinařů".